DUBOVÁ KŮRA

DUBOVÁ KŮRA – Cortex quercus

Léčivá síla dubu byla známá a vážená od starověku. Dub jako symbol síly zasvětili staří Slované nejvyššímu bohu Perunovi. Jeho plody - žaludy, mají několik způsobů uplatnění. U amerických Indiánů byly součástí jídelního lístku, pražené se v minulosti používaly jako náhražka kávy a vyráběl se z nich také inkoust. Dubová kůra se používala k barvení kůže.
Zásluhou silně stahujícího účinku patří dub mezi nejlepší rostlinný lék na rány. Používáme ho proto hlavně vně. Osvědčený je na sedací koupele při hemoroidech, kde se příznivě projevuje také jeho schopnost zastavovat krvácení. Dobře rozvařená kůra nebo spařené listy se přikládají na špatně se hojící rány, vředy, trhliny, křečové žíly a chronické poruchy lymfatických uzlin. Silný odvar slouží také k vyplachování při zánětech ústní dutiny, k masírování a potírání dásní při paradontóze. Může se také používat při omrzlinách, popáleninách a na omývání nebo obklady při zánětech očí. Dub je velmi dobrý i na koupele nohou při nadměrném pocení, a celého těla na uklidnění. Práškem z jemně pomleté kůry se zasypávají rány a ekzémy.
Při vnitřním použití se čaj z dubové kůry uplatňuje při některých ženských nemocech, zvlášť při silné menstruaci a výtoku. Doporučuje se i do čajových směsí na léčbu lupénky. Je velmi dobrý při otravách žaludku, například houbami nebo masem.
I když je droga v malých dávkách neškodná, při předávkování může vyvolat zvracení, proto vnitřně užíváme dub velmi opatrně. 

Příprava: Odvar